Život spočívá v tom, co skutečně děláme. Co naše práce přináší druhým. To skutečné, hmatatelné, co je vidět za námi, ve skutečnosti naznačuje, co bude před námi.
První vlastností muže, který je povolán k nebezpečné cti vyučovat lid, je jeho svatý a bezúhonný život. Kdo má ve svém povolání jiné od hříchu vzdalovat, ten sám musí být největším nepřítelem hříchu. Komu jeho úřad ukládá vést jiné k dokonalosti, ten se má ve všem jevit jako vzor dokonalosti.
Když je popíšeme pojmy rozumu a představivosti, jeví se vědomé Já jako pouhá prázdnota. Dokonce i analogie se světlem selhává, neboť světlo je také objektem vědomí. Je to jako pokoušet se popsat zrcadlo pomocí tvarů a barev, které zrcadlí.
Udělat ze sebe oběť... Není to jednoduché! Znamená to zříci se svého já: brát na sebe život neustálého posvěcování se pro druhé; brát na sebe s úsměvem na rtech každodenní kříže; živit v sobě z lásky k Ježíšovi lásku ke kříži.
Má-li se kultura udržet, musí být vzdělaností všech. Nemůžeme v klidu požívat darů naší civilizace ani plodů naší kultury, dokud kolem nás existují miliony a miliony ne-šťastných a nízkých bytostí, uměle udržovaných ve stavu animálním.
Systémová dynamika tvrdí, že výsledky našich rozhodnutí nárn často přinášejí zklamání, protože přehlížíme důležité kauzální vztahy nebo protože si kauzalní vztahy vykládáme nesprávně, obvykle proto, že předpokládáme, že jsou lineární a vedou jedním směrem, zatímco ve skutečnosti jsou nelineární a vedou do mnoha směrů.
Od nařčení, která se nezakládají na pravdě, se můžeme více či méně snadno distancovat. Mnohem hůře se však distancujeme od žalob, kterými denně častujeme sami sebe.