Narodil se 27.října 1782 v Janově a zemřel 27.května 1840 ve městě Nice, které se nachází ve Francii.

Byl to italský houslista, kytarista a hudební skladatel. Je považován za největšího houslového virtuoza, díky svému hudebnímu talentu.

Získal Řád zlaté ostruhy.

Mladý Niccolò se učil na housle už od mala. Učil ho jeho otec Antonio Paganini. Byl na Niccola velmi přísný. Musel cvičit každý den až 7 hodin. Když si Antonio někdy myslel, že necvičí dost, přikročil k fyzickým trestům nebo mu nedával najíst.

Niccolò se v pěti letech začal ještě učit hrát na kytaru a od devíti let měl pravidelně koncerty.

V roce 1801 odjel na hudební festival do toskánské Luccy. Měl tam veliký úspěch. Jakmile skončil festival, Niccolò se rozhodl, že se zpátky do Janova nevrátí a zůstane. I když dostával poměrně vysoké finanční odměny za svá vystoupení, zadlužil se kvůli hraní hazardních her, ale přesto posílal nějaké peníze svým rodičům.

Při hraní těchto hazardních her dokonce přišel i o housle a tak se rozhodl, že s hraním přestane.

Jeho kamarád mu půjčil na koncert své housle od Bartolomeo Giuseppe Guarneriho (známý jako del Gesù). Jemu se koncert tak líbil, že mu tyto housle věnoval. Tyto housle si Paganini velmi oblíbil.

Živil se koncerty po celé Itálii. Jeho jediné stálé zaměstnání bylo mezi lety 1805 - 1809 u kněžny Èlisy Bonaparte, která byla z Luccy a Piombina. Byla sestra Napoleona Bonaparte. Niccolò s ní měl milostný poměr.

23.července 1825 se Niccolòvi narodil syn Achille ze vztahu s Antonií Bianchi. Avšak s matkou svého syna se nikdy neoženil a po nějaké době se s ní úplně přestal stýkat.

Od roku 1828 začal koncertovat po celém světě i mimo Itálii.

Díky svým koncertům měl svou sbírku houslí. Vlastnil housle Antonia Stradivariho, Niccoly Amati a Giuseppe Guarneriho del Gesù.

Paganini zemřel v roce 1840 v Nice v ozdravném pobytu.

Paganiniho doprovázely nemoci po celý život. Podle dnešních výzkumů měl Marfanův syndrom, dokázal nezvykle roztáhnout své ruce. Později se nakazil syfilidou a na její následky zemřel.