Johann Reichhart (29.dubna 1893 - 26. duben 1972) se narodil ve Wichenbachu v rodině katů a pohodných (Pohodný, někdy též antoušek či ras je již zaniklé řemeslo, které spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat.), které sahají až do poloviny osmnáctého století a čítá osm generací katů včetně strýce Františka Xavera a jeho bratra Michaela. Kariéra Johanna Reichharta začala v roce 1924 prošla skrz Výmarskou republiku a Třetí říší a skončila Norimberskými procesy. Reichhart popravil více než 3000 lidí z nichž většina pocházela z let 1939-1945. Většina poprav se týkala z rozsudků lidových soudů (Volksgerichtshof) za politické zločiny jako je zrada. Většina poprav byla provedena gilotinou.
I při enormní pracovní zátěži byl Reichhart velice přísný na popravný protokol včetně oblečení, při výkonu zaměstnání nosil tradiční německý čertský kabát, bílou košili, rukavice, černou kravatu a klobouk. Jeho práce ho zavedla do většiny okupovaného území včetně Polska a Rakouska. Podal si žádost k německé vládě, aby mohl při cestě za popravou překročit národní rychlostní limit a stihl více poprav. Jeho žádost byla zamítnuta.
Při výslechu po válce tvrdil, že utopil mobilní gilotinu, kterou používal při popravách na cestách, v řece. Další zkoumání však prokázalo, že žádnou mobilní gilotinou nedisponoval. Přesněji řečeno; gilotina, kterou používal byla upravená a kratší a říkalo se jí Fallbeil. Tato dezinformace vznikla nepřesnou interpretací jeho výpovědí, ukázalo se, že popravovací lavici disponovala každá věznice a Reichhart si vozil jen hlavní rám a pár mechanických součástek.
Po válce byl zatčen jako člen nacistické strany a uvězněn v Landsbergově vězení v Bavorsku, vzhledem k výkonu jeho zaměstnání, které vykonával před válkou i během ni byl vyzván k provozování své práce i nadále a měl popravit 156 nacistických zločinců. Spolupracoval po válce s aliancí a usiloval o zkrácení doby popravy na co nejmenší čas a snížil utrpení odsouzených.
Jeho profese z něj vytvořila osamělou a nenáviděnou osobu a tohoto cejchu se nezbavil ani po zrušení trestu smrti v západním Německu v roce 1949. Jeho manželství se nevydařilo a jeden z jeho synů, Hans, spáchal v roce 1950 sebevraždu. Když v roce 1963 volalo Německo po obnovení trestu smrti byl Reichhart nejhlasitější odpůrce. Reichhart zemřel v Dorfenu v roce 1972.
