rok 1945

Štěstěna po právu trestá každého, kdo se vzdá tradic a zvyků minulosti.

Vše co vlastním, pokud to má vůbec nějakou cenu, patří straně. Sbírka obrazů, kterou jsem si pořídil, slouží výhradně k pořízení obrazové galérie v mém městě Linci na Dunaji. Za vykonavatele mé závěti ustanovuji věrného stranického soudruha Martina Bormanna. Já a moje choť jsme se rozhodli zemřít, abychom unikli hanbě kapitulace. Naším přáním je, aby naše těla byla okamžitě spálena a to na stejném místě, kde jsem po 12 let sloužil svému národu.

Jestli se mi v nejbližší době něco stane, Německo nebude mít vůdce, nemám následníka. Ten první, Hess, se pominul, druhého, Göringa, nemá národ rád, a ten třetí, Himmler, nemá žádné umělecké vlohy.

Zkuste přesadit Němce do Kyjeva a zjistíte, že zůstal stoprocentním Němcem. Zkuste ho ale přesadit do Miami a zjistíte, že degeneroval - jinými slovy, stal se Američanem!

Beznadějná situace neexistuje, vzpomeňme na Leonida a jeho 300 Sparťanů.

Jestliže válka má být ztracena, národ bude také ztracen. A proto bude pro nás nejlepší, když zničíme všechno!

Německo vám denně ve své propagandě opakuje nesmyslné bajky o Sovětském svazu a straší vás komunismem, který vás prý po válce zaplaví jako zkázonosná povodeň.

Válka je ztracena.

Lidé islámu k nám budou vždycky blíž, než například Francie.

Ušetřme si mravních utrpení, pocházejících z přehnané kritiky nad pádem poměrů předválečných a tvořením nových poměrů poválečných, hořkne nám z těchto kritik jen život a mizí chuť k práci a k tvoření nových hodnot.