Jdete cestou klidu, pořádku a kázně a sami jste se s dostatek přesvědčili, jak liché jsou hlasy, které Vás svádějí k neprozřetelnostem, a jak těžce na to doplatili ti, kdož tomuto našeptávání podlehli.
Víme, že boj bude veden až do konečného vítězství Říše. Nesmíme proto ani v nejmenším poleviti na své klidné, houževnaté práci, kamkoli jsme postaveni.
Podle vůle Vůdce Adolfa Hitlera naši příslušníci nebojují sice se zbraní po boku vítězného vojína německého, jemuž na prvém místě platiti musí nejvřelejší vzpomínky nás všech.
Daleko od našich hranic se tyčí ochranný násep, nerozborná hradba branné moci Říše; jsou to hrdinní vojáci Vůdcovi. Vzpomeňme v prvé řadě jich dnešního večera s vděčností.
Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek a těšil jsem se na něj. Místo toho mám být prezidentem republiky v dnešních těžkých dobách. Je to velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.
Za těch 40 let jsem si zvykl sloužit, a tak jsem se skoro automaticky podrobil i této největší službě svého života. Navíc v době, kdy mé síly, sotva kdy k tomu dostatečné, jsou již velmi ochablé. Bylo mi to tím těžší, že jsem nikdy neměl ctižádosti tohoto druhu.