Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v obci Malé Svatoňovice a zemřel 25. prosince 1938 v Praze. Karel byl českým spisovatelem, dramatikem, vydavatelem, amatérským fotografem a překladatelem.

Šest měsíců po Čapkově narození se jeho rodina přestěhovala do svého domu v Úpicích. Jeho otcem byl Antonín Čapek (1855-1929). Pracoval jako lékař v místní textilní továrně. Karlova matka, Božena Čapková (1866-1924), byla domácí. Na rozdíl od svého manžela neměla ráda život v zemi a trpěla dlouhodobými depresemi. Karel byl nejmladší ze tří sourozenců. Udržoval si úzký vztah se svým bratrem Josefem Čapkem (1887-1945). Josef byl velmi úspěšným malířem a jeho sestra Helena (1886-1961) byla talentovanou klavíristkou, ale později se stala spisovatelkou.

Karel Čapek byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu sedmkrát, ale nikdy nevyhrál. Několik ocenění je pojmenováno právě po něm. Například cena Karel Čapek, kterou každoročně uděluje Czech PEN club za literární tvorbu, která přispívá k posílení demokratických a humanistických hodnot ve společnosti.

Karel byl vynechaný z vojenské služby kvůli problémům s páteří. Pozoroval první světovou válku z Prahy. Jeho politické názory byly silně ovlivněny válkou a jako začínající novinář začal psát o tématech jako je nacionalismus, totalitarismus a konzumerismus (nadměrné nakupování a hromadění předmětů a požitků za účelem zvyšování osobního štěstí). Prostřednictvím sociálních kruhů mladý autor rozvinul úzké vztahy s mnoha politickými vůdci vznikajícího československého státu, včetně Tomáše Garrigue Masaryka, prvním prezidentem Československa a jeho syna Jana, který se později stal ministrem zahraničí.

Karel Čapek zemřel na pokraji druhé světové války jako výsledek celoživotního zdravotního stavu, ale jeho odkaz literární postavy byl dobře zaveden až po válce.