Václav Klaus

Dnešní krizi nezpůsobil trh, ale zásahy státu do trhu.

Museli jsme prokázat, že se i tak bolestná věc, jakou je rozdělení státního celku, který zvláště nám Čechům přirostl k srdci, se dá řešit civilizovanou, kulturní formou, a že zdaleka nemusí vést k budování čínské zdi od Jablunkova až k Břeclavi.

Dovolte mi, abych před zakončením svého projevu oznámil, že jsem se rozhodl při příležitosti tohoto výročí vyhlásit dílčí amnestii, která vstoupí v platnost 2. ledna.

Nejen v Evropě, ale i u nás, se přijímá jako samozřejmost, že se nároky lidí zvyšují bez jakékoli souvislosti s tím, jak se vyvíjí ekonomika a zda na tyto mzdové a sociální nároky máme.

Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat.

Naší velmi labilní vládě Mirka Topolánka, která se však od nešťastného patového výsledku voleb v roce 2006 držela velmi dlouho, byla v březnu vyslovena nedůvěra.

Kritizovat je co, ale buďme kritiky racionálními. Vinu za svůj případný osobní neúspěch hledejme více v sobě, než kolem sebe.

Členství v Evropské unii pro nás alternativu nemá a je nefér, když nám někdo podsouvá opačný postoj. Metody a formy evropské integrace však řadu variant mají.

Vstupem do tak zvaného Schengenu se naše hranice otevírají v podstatě absolutně. Bude to jistě mít pozitivní efekty, ale přináší to i rizika, na která nesmíme zapomínat.

Už sedm měsíců nemáme vládu, která by měla důvěru Poslanecké sněmovny, což je rekord, kterým se chlubit nemůžeme.

Po odmítnutí evropské ústavy v referendech ve Francii a Holandsku snad už konečně na téma budoucí podoby Evropské unie nastává vážně míněný dialog.

Jako již standardní evropská země jsme se stali členy Evropské unie. Protože jsme se na to dlouho připravovali, sám 1. květen se nestal žádným viditelným předělem pro naše životy.

Naším úkolem bude najít takové reprezentanty České republiky, kteří se o naši věc a o naše zájmy v následujících letech v Bruselu skutečně poperou.

Myšlenka, že by člověk mohl poroučet dešti a větru, nebo vůbec teplotě a klimatu, to je opravdu lidský sen.

Nebylo to PERO, musím říct, že je to normální propiska.

Nevěřím upřimnosti lidí, kteří nejsou zoufalí z výkonu pana Drahoše.

Občanská společnost je polemika se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat.

Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.

Ekologie není věda. S vědou nemá nic společného. Je to ideologie.

Trvám na tom, že mě velmi pozorně poslouchají.
(26.2.2005, MFD)