Psal všechno – libreta k operám, komedie, pod pseudonymem i dobrodružné a hrůzostrašné romány. Až roku 1831 vychází jeho Šagrénová kůže, která znamená autorův první veliký úspěch. V té době se rodí také Balzacův velkolepý plán Lidské komedie, má podat celkový obraz života soudobé Francie, obsáhnout život v Paříži i na venkově, vylíčit život soukromý i politický, i názory filosofické. Tento neobyčejně pracovitý umělec, jenž dokázal zrealizovat přes devadesát románů a novel své Lidské komedie a jemuž jenom smrt zabránila napsat dalších padesát plánovaných svazků, zápasil celý život s nedostatkem peněz, jež se snažil získat vedle horečného psaní také různými – po většině nezdařenými – spekulacemi.
Veliký význam měly v životě Balzacově ženy, především paní de Berny, jeho moudrá přítelkyně a protektorka, jež ho uvedla do vlivných kruhů vysoké pařížské společnosti, a polská šlechtična Evelina Hanská – Rzewuská, s níž si dopisoval od roku 1833 a již konečně roku 1850 získal za ženu. Ale to byl již těžce nemocný, vyčerpaný člověk, jenž několik měsíců poté, 18. října 1850, v Paříži zemřel. Z nejvýznamnějších děl jmenujeme: Plukovník Chabert (1832), Farář tourský (1832), Evženie Grandetová (1833), Otec Goriot (1834), Hledání absolutna (1834), Velikost a pád Césara Birotteaua (1837), Ztracené iluze (1837-1846), Lesk a bída kurtizán (1838-1846), Sestřenice Běta (1846), Bratranec Pons (1847).
