Francis Scott Fitzgerald, jenž ve svém díle i životě ztělesnil oslnivé, ale vratké ideály své „ztracené“ generace, se narodil r. 1886 v St. Paul na americkém Středozápadě. Studia nastoupil na exkluzivní Princetonské univerzitě, a když vypukla první světová válka, přihlásil se do armády. Ve vojenském výcvikovém táboře v Alabamě se seznámil se Zeldou Sayrovou, dcerou soudce. Aby pronikl do kruhů, v nichž se pohybovala, pustil se místo práce v reklamní agentuře do psaní románu. Rozhodl se získat slávu, peníze a ruku Zeldy. Svého cíle dosáhl prvotinou Na prahu ráje (This Side of Paradise, 1920). Kometa jeho úspěchu oslnila americké literární i společenské kruhy.

Následovala svatební cesta do Evropy a z ní se vyklubal desetiletý flám, během něhož Fitzgerald horečně psal svá nejlepší díla i časopisecké příběhy s funkcí čistě výdělečnou. Po románu Krásní a prokletí (The Beautiful and Damned, 1922) uveřejnil Velkého Gatsbyho (The Great Gatsby, 1925), posléze román Něžná je noc (Tender Is the Night, 1934). Kromě toho napsal řadu povídek, publikovaných knižně i časopisecky. Ke konci života, kdy ho veřejnost zatratila, působil polozapomenutý autor jako scenárista v Hollywoodu a balancoval na pokraji zhroucení zdravotního i psychického, jež ztotožňoval i s fiaskem uměleckým. Tady začal psát příběh o filmovém magnátu Stahrovi; zemřel r. 1940 a posmrtné uveřejnění fragmentu Posledního magnáta (The Last Tycoon, 1941) nade vší pochybnost dokázalo, že až do konce svého života zůstal Fitzgerald velkým spisovatelem. Z komety se stala stálice.