V době, kdy jsem byla populární, jsem si to neuvědomovala. Jedině teď když se dívám na fotografie, tak si říkám: Proboha, vždyť já jsem byla skutečně hezká.
Pro mě je Monroeová jen jednou z mnoha jiných. A co se týče otázky, jestli je symbolickým aktem malovat Monroeovou takovými zářivými barvami, mohu k tomu pouze říct: Šlo mi o krásu a ona krásná je; a je-li něco krásné, pak jsou to hezké barvy. To je všechno. Tak, nebo nějak tak se věci mají.