Citáty C. J. Tudorová

Kdyby náš svět byl sněžítko, byl by to den, kdy kolem toho sněžítka prošel nějaký lehkovážný bůh, pořádně s ním zatřásl a zas ho položil zpátky.

Smutnou pravdou je, že krása, skutečná krása jednoduše zastíní všechno a všechny kolem sebe.

Nejvíc se na vás nepodepíše práce, ale obavy a lítost.

Stárnutí s sebou často nepřináší moudrost, nýbrž nesnášenlivost.

I děti mají svá tajemství. Kolikrát víc než dospělí.

Paměť je ale zvláštní věc a v dětství vám čas ubíhá jinak. Tři horké dny za sebou vám přijdou jako dospělému měsíc tropů.

V životě můžete některé věci změnit – svoji váhu, vzezření, dokonce i jméno –, ale pak jsou takové, na kterých žádné přání, snaha ani dřina nezmění vůbec nic. Právě tyhle věci nás utvářejí. Ne ty, které změnit můžeme, ale ty, které ne.

Na obrazech namalovaných někým nadaným něco je. Nakreslit něco podle předlohy tak, aby to jako ta předloha vypadalo, to umí každý, vdechnout však nějaké scéně nebo lidem život, to chce ještě něco víc.

Blázni spěchají tam, kam se andělé bojí vstoupit.

Historie je pouhý příběh vyprávěný těmi, kdo přežili.

Některé vrásky si musíte zasloužit.

Lidé si myslí, že děti žijí dočista bezstarostně. Tak to ale není. Dětské starosti jsou větší, protože jsme menší.

A zbabělci vždycky nakonec dostanou, co jim patří. Karma.

Když uděláš něco zlého, nakonec se ti to vrátí a kousne tě to do zadku.

Zásady jsou hezká věc. Když si je můžete dovolit.

Pravda je taková, že všichni máme svou cenu, máme struny, na které může někdo zahrát, abychom udělali něco, co není tak docela poctivé.

V každodenním kolotoči života jsou zásady vlastně dost bezcenná měna.

Bolest, kterou si člověk způsobil sám, si soucit nezasluhuje.

Někdy se věci dějí bez příčiny. Tak už to v životě chodí. I ve smrti.

Když pláče žena, bude skoro určitě potřebovat utěšit.