Citáty C. J. Tudorová

Dospělost je pouhá iluze. Když na to přijde, mám ten dojem, že nikdo z nás nikdy skutečně nedospěje. Jen se vytáhneme do výšky a jsme chlupatější.

Pod nátěrem dospělosti, pod vrstvami zkušeností, které sbíráme s tím, jak léta stoicky mašírují vpřed, zůstáváme všichni dál dětmi s rozbitými koleny a usmrkanými nosy, dětmi, které potřebují rodiče… a své kamarády.

Třeba lidé neztrácejí rozum. Třeba ten rozum jen proklouzne pryč a najde si jiné místo k toulkám.

Musíš mít sen. Když nemáš sen, jak by se ti mohl splnit?

Každé dítě touží najít mrtvolu. Jediné, co chce dvanáctiletý kluk najít ještě víc, je vesmírná loď, zakopaný poklad nebo pornočasopis.

To je ta potíž s dospělými. Někdy nezáleží na tom, co říkáte, oni stejně slyší jen to, co slyšet chtějí.

Takhle se rodí mýty a podobné věci. Vyprávíme o minulosti zas a znova, přitom se leccos maličko překroutí a zamázne, až se nakonec z toho nového příběhu stane fakt.

Ve skutečném životě zřejmě šťastné konce neexistují, jen nepovedené a komplikované.

Vždyť co jsme než součet svých zkušeností, toho, co za života nalezneme a posbíráme? Když nás o to něco připraví, zůstane pouhá hrouda masa, kostí a cév.

Nemyslím, že hodnotu člověka lze posoudit podle toho, kolik lidí přijde po jeho smrti na pohřeb.

On-line „přátelé“ žádní opravdoví přátelé nejsou. Skuteční přátelé jsou něco jiného. Jsou tu, ať se děje, co se děje. Skuteční přátelé jsou lidé, které stejnou měrou milujete i nenávidíte, ale jsou vaší součástí tak jako vaše vlastní já.

Když si prohlídneš jedno jezero, jako bys je viděl všechny.

Někteří lidé umí velice dobře lhát.

Myslím, že ruce na nás vždycky všechno prozradí. Náš věk. Naši nervozitu.

Nikdy ničeho nelituj. Nějak se rozhodneš a v tu chvíli se tak rozhoduješ z dobrého důvodu. I když se to rozhodnutí později ukáže jako špatné, musíš s ním žít.

Každý si zaslouží trochu odpuštění.

Jak stárnete, váš svět se zmenšuje. Stáváte se Gulliverem ve svém osobním Liliputu.

Minulost bledne jako stará fotografie.

Tolik věcí okolo duševních nemocí nechápeme. Ale uvnitř to jsou pořád lidi.

Na dně lahve ještě nikdo žádnou odpověď nenašel. O což samozřejmě ani nejde. Smyslem vypití lahve do dna obyčejně bývá, aby člověk zapomněl otázku.