Pod nátěrem dospělosti, pod vrstvami zkušeností, které sbíráme s tím, jak léta stoicky mašírují vpřed, zůstáváme všichni dál dětmi s rozbitými koleny a usmrkanými nosy, dětmi, které potřebují rodiče… a své kamarády.
Takhle se rodí mýty a podobné věci. Vyprávíme o minulosti zas a znova, přitom se leccos maličko překroutí a zamázne, až se nakonec z toho nového příběhu stane fakt.
Vždyť co jsme než součet svých zkušeností, toho, co za života nalezneme a posbíráme? Když nás o to něco připraví, zůstane pouhá hrouda masa, kostí a cév.
On-line „přátelé“ žádní opravdoví přátelé nejsou. Skuteční přátelé jsou něco jiného. Jsou tu, ať se děje, co se děje. Skuteční přátelé jsou lidé, které stejnou měrou milujete i nenávidíte, ale jsou vaší součástí tak jako vaše vlastní já.
Nikdy ničeho nelituj. Nějak se rozhodneš a v tu chvíli se tak rozhoduješ z dobrého důvodu. I když se to rozhodnutí později ukáže jako špatné, musíš s ním žít.