Citáty C. J. Tudorová

Kamarády můžeš odstřihnout. Rodiny se nezbavíš nikdy.

Nic vám nevezme odhodlání se opít, jako když máte na krku někoho pod obraz.

Lidé vám můžou ublížit, i když si to ani neuvědomují.

A s bláznem se nemůžete prát. Blázen vždycky vyhraje.

V každodenním kolotoči života jsou zásady vlastně dost bezcenná měna.

Bolest, kterou si člověk způsobil sám, si soucit nezasluhuje.

Někdy se věci dějí bez příčiny. Tak už to v životě chodí. I ve smrti.

Když pláče žena, bude skoro určitě potřebovat utěšit.

Kamarády můžeš odstřihnout. Rodiny se nezbavíš nikdy.

Nic vám nevezme odhodlání se opít, jako když máte na krku někoho pod obraz.

Lidé vám můžou ublížit, i když si to ani neuvědomují.

A s bláznem se nemůžete prát. Blázen vždycky vyhraje.

Jablko nepadá daleko od zkaženého stromu.

Kdo potřebuje slovo Boží, když stejně dobře poslouží slovo hvězdy nějaké reality show?

Měla by jedna jediná hrozná věc, kterou člověk spáchal, přebít všechno dobré, co udělal? Nebo existují věci tak zlé, že je žádný dobrý skutek neodčiní?

Vždycky nás neutváří to, co jsme dokázali, nýbrž i to, co jsme zamlčeli. Ne lži, jednoduše pravdy, které jsme neřekli.

Jsou dívky, které nebude mít nikdy ráda žádná matka, a samozřejmě je to přesně ten typ, do něhož se vždycky zamilujete až po uši.

Osud umí někdy být krutý.

Být dobrý člověk nespočívá v tom, že zpíváš nábožné písničky nebo se modlíš k nějakému mytickému bohu. V tom, že nosíš křížek nebo že chodíš každou neděli do kostela. Být dobrý člověk je o tom, jak se chováš k ostatním. Dobrý člověk nepotřebuje náboženství, protože ho vnitřně naplňuje, že dělá správnou věc.

Když jste dítě, staří lidé, s povislou kůží a vyzáblýma rukama hemžícíma se modrými žilkami, působí tak trochu monstrózně.