Moderní vědomí trpí divným předsudkem, že vědomí je čistě povrchovým výrůstkem reality a že čím je síla, princip či podstata bližší základům, tím musí být slepější a nevědomější.
Když je popíšeme pojmy rozumu a představivosti, jeví se vědomé Já jako pouhá prázdnota. Dokonce i analogie se světlem selhává, neboť světlo je také objektem vědomí. Je to jako pokoušet se popsat zrcadlo pomocí tvarů a barev, které zrcadlí.