Obvyklým omylem obyčejné náboženské praxe je, že zaměňuje symbol za realitu, že se podívá na prst ukazující cestu, ale pak jej z pohodlnosti raději ocucává než aby šla kam ukazuje.
Křesťanská zkušenost cítí, že zdroj síly spočívá spíše v nesobecké lásce než v poznání, a metafyzice nedůvěřuje proto, že se jí zdá, jako by povyšovala poznání nad lásku.
Říkáme-li o dítěti a primitivním člověku, že si sebe neuvědomují, neznamená to ovšem, že nemají žádné vědomí, nýbrž že v nich jsou nevyvinuty zvláštní vědomí ega a vlastní schopnosti rozlišování.