Paul Valéry (1871—1945), francouzský básník, esejista a filozof se narodil do rodiny vysoce postaveného úředníka v malém přístavním městečku Sète v jižní Francii.
V říjnu roku 1892 prožil při hrozivé bouři existenciální krizi, která změnila jeho život. Osvobodil se od literatury a citu a začal studovat matematiku. Dvacet let nepublikoval. Psal si pouze deníky, které vnímal jako neosobní záležitost, jako laboratoř myšlení, jako aktivní ticho. Nakonec V 261 svazcích popsal 26 tisíc stran určených jenom pro sebe, pro věc myšlení. Viditelně na povrchu je pár stránek o panu Testovi, ale za nimi je celá knihovna deníkových zápisů... Česky vyšly mimo jiné jeho eseje Literatura (1931), Variété (1930), poéma Mladá Parkea (1937) či Literární rozmanitosti (1990) a řada výboru z básní.
Od roku 1894 se potloukal po Paříži jako úředník, novinář a seznámil se zde mimo jiné i s André Gidem a básníkem Stéphanem Mallarmé, který se stal jeho vzorem. Za šest po přestěhování do Paříže se oženil s Jannie Gobillard a zplodil tři děti, poté v několikaletých frekvencích vydával sbírky básní a po válce byl již respektovaný král francouzských básníků. Vydával filosofické úvahy, eseje a dopisoval si s význačnými vědci a mysliteli své doby (Raymond Poincaré, Louis de Broglie, Henri Bergson, Albert Einstein), kteří ho považovali za velkého ducha.
V roce 1920 vydal svoji nejslavnější báseň Hřbitov u moře (Le cimetière marin)Le cime, a když v roce 1945 zemřel a byl pohřben v Paříži, tak na popud generála de Gaulleho převezen do rodného Sète, aby odpočíval na "hřbitově u moře".
