Napoleon Bonaparte (rodným jménem Napoleone di Buonaparte) se narodil v úterý 15. srpna 1769 v korsickém městě Ajacciu jako druhý syn nepříliš majetného příslušníka úřednické šlechty advokáta Carla Buonaparta a jeho ženy Laetitie roz. Ramolino a zemřel 5. května 1821 na Svaté Heleně. Bonaparte byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804-1814 a potom 100 dní na přelomu jara a léta 1815, během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru. Když mu bylo 24 let, tak se stal generálem. Na základě své moci ovládal většinu západní Evropy. Jeho pád byl také rychlý, svůj závěr života prožil ve vyhnanství. Bonaparte bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomostí.
Během napoleonských válek zahynulo více než jeden milion francouzských občanů.
Napoleon získal dědictví po zmatcích Velké francouzské revoluce. Jeho součástí byl rozkol v římskokatolické církvi a úplné odcizení Římu. Po smrti papeže Pia VI., který zemřel ve Valence 29. srpna 1799, se Bonaparte chopil příležitosti, která se mu nabízela a z poctivých pragmatických důvodů se s novým zástupcem Ježíše Krista Piem VII., pokoušel usmířit. K této dohodě došlo až po Napoleonově velkém nátlaku.
Jakmile bylo Napoleonovi 9 let, tak odjel do Francie, kde dostal stipendia na několika vojenských školách. V 16 letech převzal starost o rodinu, protože mu zemřel otec. Předčasně dokončil studium a v hodnosti podporučíka vstoupil do armády. V roce 1793 se jako dělostřelecký důstojník zasloužil o dobytí pevnosti Toulon. Za toto dobytí byl povýšen na brigádního generála, bylo mu pouze 24 let. Také se mu dostalo důvěry tehdy vládnoucího politického klubu jakobínů. Roku 1795 úspěšně potlačil monarchické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem.
Po vítězství u Slavkova se Napoleon objevil na vrcholku slávy. Stejně jako celý francouzský národ si i Napoleon, z osobních a dynastických důvodů upřímně přál evropský mír.
Napoleon za svůj celý život svedl kolem 60 bitev, více než Caesar, Alexandr Makedonský, Hannibal a Alexandr Suvorov dohromady.
