JOSEPH CONRAD (1857-1924) vlastním jménem Teodor Józef Konrad Nalencz-Korzeniowski, se narodil 3. prosince 1857 v polské části tehdejšího carského Ruska. Po smrti rodičů se chlapcovy výchovy ujal strýc. V sedmnácti letech odjel Conrad do Francie, kde se stal námořníkem. V letech 1878-1894 se jako kormidelník a později kapitán ve službách anglického obchodního loďstva (r. 1886 získal britské občanství) plavil do Indie, Afriky, Malajsie, Austrálie i Mexika a přivezl si z cest silné zážitky a cenné zkušenosti, z nichž později čerpal pro svou literární tvorbu. Psaní se plně začal věnovat až v jedenatřiceti letech napůl nedobrovolně, neboť kvůli podlomenému zdraví již nedostal další práci na moři. Pro osobitý a vynalézavý způsob, jímž se ve svých třinácti románech, sedmi svazcích kratších próz, čtyřech svazcích esejů a třech divadelních hrách zhostil převzatého jazyka, je právem považován za jednoho z nejbrilantnějších – a dosud nepřekonaných – stylistů našeho století (zasloužené pozornosti a ocenění od literární kritiky se jeho dílu dostalo až v padesátých letech). Joseph Conrad zemřel 3. listopadu 1924 v Bishopsbournu poblíž Canterbury. Prvním Conradovým románem je Almayerův vzdušný zámek (Almayers Foliy, 1895, č. 1919 pod názvem Almayerův blud), tvořící s romány Vyhnanec z ostrovů (An Outcast of the Islands, 1896, č. 1979) a Únik (The Rescue, 1920, č. 1936) tzv. bornejskou trilogii. Ve středním, vrcholném období autorovy tvorby vznikly mj. romány, novely a povídky Lord Jim (1900, č. 1933), Srdce temnoty (Heart of Darkness, 1902, č. 1980, v Zábranově překladu 1981), Nostromo (1904, č. 1935 pod názvem Věrný Nostromo) či Očima západu (Under Western Eyes, 1911, č. 1919). Přízeň širších čtenářských vrstev si autor vydobyl až svými pozdními romány Náhoda (Chance, 1913, č. 1932) či Zlatý šíp (The Arrow of Gold, 1919, č. 1934).