Citáty Lev Nikolajevič Tolstoj

Homeopaté nejsou prospěšní snad proto, že nutí nemocné polykat většinou samé škodlivé látky (jejich škodlivost je málo znát, poněvadž jsou podávány v malém množství), ale jsou prospěšní, ba nepostradatelní (a to je také důvod, proč stále jsou a vždy budou domnělí zázrační lékaři, mastičkáři a homeopati), protože ukojují mravní potřeby nemocných a těch, kdo je mají rádi. Ukojují věčnou lidskou potřebu naděje na uzdravení, potřebu soucitu a nějaké činnosti, kterou pociťuje člověk, když trpí. Ukojují věčnou lidskou potřebu u dítěte viditelnou v nejzákladnější formě potřebu pofoukat místo, kam se udeřilo.

Rozvášněný dav potřebuje mít nějaký hmatatelný předmět lásky a hmatatelný předmět nenávisti.

Peklo je třeba odvracet peklem,

Životní jevy je možno třídit nejrozmanitějším způsobem: mezi jiným můžeme všechny jevy dělit na ty, v nichž převládá obsah, a na jiné, v nichž převládá forma.

Rádců je vždycky moc, ale mužů ne.

Všechno přijde včas tomu, kdo umí čekat.

Pořád jen rychle, pospíchat, ale nakonec se ukáže, že kdo pospíchá, má si sednout.

Dobýt pevnosti není těžké, těžké je vyhrát válku. Ale k tomu není třeba ztékat pevnosti a útočit, k tomu je třeba trpělivosti a času.

Když se blíží nebezpečí, promlouvají v duši člověka vždy dva hlasy stejně silně: jeden celkem rozumně radí, aby si člověk promyslel samu podstatu nebezpečí a uvažoval o prostředcích, jak je odvrátit; druhý neméně rozumně říká, že je příliš těžké a bolestné myslet na nebezpečí, když stejně není v lidské moci všechno předvídat a ubránit se obecnému vývoji událostí, a proto je lépe odvrátit se od věcí těžkých, dokud nenastanou, a myslet na věci příjemné. Když je člověk sám, řídí se obyčejně prvním hlasem, ve společnosti naopak podléhá druhému.

Když se mluví o slunci, je vidět jeho paprsky.

Víte, hrabě, že takoví rytíři jako vy se vyskytují jen v románech madame Souza?

Kdo se omlouvá, přiznává se.

Život je jen nesmysl, který člověk rád odvrhne ve prospěch čehosi…

Vše to, co vytváří lidské štěstí, životní pohodlí, bohatství, ba i sám život je jen nesmysl, který člověk rád odvrhne ve prospěch čehosi…

Má-li soupeř šestnáct figur a já čtrnáct, jsem pouze o jednu osminu slabší; vyměním-li však třináct figur, bude třikrát silnější než já.

Staří národové nám zůstavili vzory hrdinských básní, v nichž jsou hrdinové středem historického dění, a my si stále ještě nemůžeme zvyknout na to, že pro naše období vývoje lidstva takové dějiny nemají smysl.

Dovedný vojevůdce je ten, který předvídá všechny eventuality… no a uhádne úmysly nepřítele.

Bitvu vyhraje ten, kdo je pevně rozhodnut ji vyhrát.

Válka není nic příjemného, je to ta nejohavnější věc v životě, a to musíme chápat a nehrát si na ni.

Všichni panovníci kromě čínského nosí vojenskou uniformu a tomu, kdo zabil nejvíc lidí, dávají největší vyznamenání…