Citáty Lev Nikolajevič Tolstoj

Události a čas nečekají.

Když lidé chtějí na něco vyzrát, počíná si hloupý člověk lépe než lidé moudří.

Smysl každé církve je pouze v tom, aby se při zachování určité slušnosti splňovaly lidské touhy.

Není hříchu, aby pro něj nebylo slitování.

Válka je nejtěžší podřízení lidské svobody zákonům božím.

Prostota je poslušnost Bohu.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Ničím nemůže vládnout člověk, dokud se bojí smrti. Ale kdo se jí nebojí, tomu patří vše.

Kdyby nebylo utrpení, neznal by člověk své meze, neznal by sám sebe.

Nejtěžší je dovést si v duši sloučit smysl všeho.

Francouz není těžší než snop žita.

Shovívavá laskavost je vždy ochotna se sklonit k poraženým.

V úlu bez královny matky není života, i když se na povrchu zdá stejně živý jako úly ostatní.

Komu srazí hlavu, pro vlasy nepláče!

Bez božího požehnání marné lidské namáhání.

Je pochopitelné, že dokud je moře dějin klidné, musí se každému administrativnímu správci, který se ve své chatrné lodičce opírá bidlem o koráb národa a sám pluje, zdát, že koráb, o nějž se opírá, pluje jeho přičiněním.

Lůza je hrozná, je ohavná… Jsou jako vlci, které je možno uklidnit jen masem.

Co svět světem stojí a lidé se navzájem zabíjejí, nedopustil se nikdy člověk zločinu na svém bližním, aniž se jí uklidnil.

Člověk neovládaný vášní nikdy neví, v čem toto blaho tkví; avšak člověk, který se dopustil zločinu, to ví vždy velmi přesně.

Podobni opici, která hyne, protože strčila ruku do úzkého hrdla džbánu, nabrala si tam hrst ořechů a neotvírá pěst, aby nepřišla o to, co uchvátila, museli Francouzi, když odešli z Moskvy, zřejmě zahynout jen proto, že s sebou táhli nakradené věci a připadalo jim nemožné je zahodit, tak jako opici připadá nemožné otevřít hrst s ořechy.