Lucius Annaeus Seneca se narodil roku 4 před naším letopočtem v Cordóbě ve Španělsku a zemřel roku 65 našeho letopočtu v Římě v Itálii. Seneca byl římský, klidný filozof, básník, dramatik a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona

Když byl malý, tak se vydal do Říma. Otec na něj dohlížel, aby se mu dostalo rétorického a filozofického vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl řečník a propagoval recitace, které postupně prostoupily celou římskou literaturou.

Velmi brzo začal vystupovat na veřejnosti a ve státních službách. Senátorem se stal za vlády Caliguly. Za vlády císaře Claudia byl roku 41 vyloučen, tak odešel na Korsiku, nejspíše pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalovaný z cizoložství s Claudiovou sestrou, která se jmenovala Julie Livilla. Až po osmi letech byl povolán zpět do Říma (roku 49) na žádost Agrippiny, aby vychovával jejího syna Nerona. V 17ti letech začal Nero vládnout. V této době za něho vládnul hlavně Seneca spolu s Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konzulem (nejvyšším vojenským úředníkem) a na nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se pomalu stával nepříjemným pro císaře.

Jeho přítel Burrus (náčelník elitní jednotky pro osobní stráž) zemřel roku 62.

Seneca se postupně začínal vyhýbat všem úřadům, ale i tak byl roku 65 obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, i když se pravděpodobně neúčastnil. Poté byl donucen spáchat sebevraždu, sám si podřezal žíly. Jeho smrt někdy bývá nesprávně spojována s bojem za republiku, protože byl zastáncem císařství.

Seneca byl dobrým autorem, psal poezii i prózu. Psal v jednoduchých a krátkých větách. Jeho styl byl mírně komediální. Byl zastáncem nového a hojného tzv. asijského stylu psaní a napadal tím i starší autory, protože neměl rád attický styl.
Svojí mluvou napodoboval Ovidia.