Olga Hepnarová se narodila roku 1951 matce zubařce a otci úředníkovi. Rodiče těžce pracující v jednom ze soukolí společnosti neměli na dceru dostatek času a dle slov Olgy ji občas bezdůvodně potrestali, aby si tím vyrovnali ponížení, která se jim dostávalo od společnosti. A tak počal příběh Olgy Hepnarové, označované za největší masovou vražedkyni v bývalém Československu.
Byla jiná a tak se stala terčem šikany ve škole a později i v práci, jednu dobu byla umístěna i na psychiatrii. To když v posledním ročníku základní školy její psychické problémy vyústili a přestala chodit do školy. Z psychiatrické léčebny rovnou putovala do dětského ústavu, kde přerušenou školu dokončila a nastoupila do učení knihovnického. Knihy jsou u Olgy kapitola sama pro sebe, měla je ráda a navíc ji přinášely i útěchu na duši.
Po vyučení pracovala rok v knihovně a následně se přestěhovala zpět do Prahy, kde nastoupila jako řidička autobusu. Po celou dobu odloučení od rodiny se prohlubovalo její odcizování až svoji rodinu odvrhla úplně. Za ušetřené peníze si koupila malou chatičku, kde žila. Celou dobu bojovala se svoji sexualitou a neuměla se zařadit a sama sebe označila jako sexuálního mrzáka.
Pro své názory, samotářství a vyšší inteligenci než je průměr se stávala terčem šikany všude kam přišla. Introvertní dívka v sobě dusila tuto nenávist cizích lidí a pomalu to v ní probudilo její vlastní nenávist, kterou se rozhodla ventilovat veřejným způsobem, aby upozornila na problém šikany lidí jejího typu. Sama sebe označovala sečtělá Olga jako prügelknabe, což se do češtiny překládá jako otloukánek.
Po nápadech na pomstu přes různé chemické útoky, bombové i přes různé zbraně se přiklonila k nejjednodušší cestě přes schopnosti a možnosti, které měla k dispozici. Půjčeným autobusem se rozhodla zasáhnout náhodnou část společnosti, která ji nikdy nepřijala mezi sebe. Útokem na konkrétní útočníky by neupozornila na vyšší problém společnosti, totiž šikanu. Dle jejich slov je totiž lidí jako ona mnoho, ale jen málo z nich najdou v sobě sílu s tím něco dělat. Otázka jejího motivu je společenské tabu a jako s takovým s tím bylo i nakládáno a tak byla 12.března roku 1975, ve věku 23 let jako poslední žena v Československu popravena.
