Nikdy neporažený vojevůdce a tvůrce husitské bojové taktiky pocházel z chudší zemanské rodiny, usazené v jihočeském Trocnově. Od mládí se musel bránit rozpínavosti Rožmberků, a snad i proto se stal lapkou, ale v roce 1409 mu byly královským listem jeho činy prominuty. O rok později se zúčastnil po boku polského vojska bitvy u Grunwaldu proti řádu německých rytířů. Poté se vrátil do Čech a vstoupil do služeb krále jako člen jeho stráže V Praze se seznámil s Husovým učením a stal se jeho stoupencem. Účastnil se 30. července 1419 první pražské defenestrace a na podzim téhož roku se zasloužil o dobytí Vyšehradu. Poté odešel do Plzně a na jaře roku 1420 přešel se svými věrnými do nově založeného Tábora. Při přesunu došlo ke známé bitvě u Sudoměře, v níž husité porazili mnohem početnější panské vojsko. V Táboře se stal Žižka jedním ze čtyř hejtmanů. V létě téhož roku se vydal na pomoc Praze, ohrožené první křížovou výpravou. Se svými bojovníky se opevnil Vítkově (dnes Žižkově) a i přes přesilu útočníků zvítězil. Vystupoval tvrdě proti odpůrcům ve vlastních řadách i proti krajním jevům, jaké představovali pikarti a adamité. Zřejmě v květnu 1421 se zmocnil staršího opevněného místa u Trebušína, na němž vybudoval hrad Kalich, a podle něho přijal nový predikát. Ve stejném roce, při obléhání hradu Rábí, ztratil druhé oko a zcela oslepl (o první oko přišel již v mládi). Přesto zůstal v čele vojska a nadále sváděl vítězné bitvy, začátkem ledna 1422 porazil Zikmundovo vojsko u Kutné Hory, Haber a Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Po neshodách v táborském bratrstvu odešel v roce 1423 do východních Čech a tam s orebity vytvořil tzv. Menší Tábor. Jeho programem se stal Žižkův vojenský řád. V dubnu 1423 porazil panské vojsko u Hořic, poté roku 1424 u Malešova i spojené vojsko šlechty a Pražanů. Zemřel v průběhu tažení na Moravu při obléhání Přibyslavi. Na znamení smutku si členové jeho východočeského bratrstva začali říkat sirotci.