František Vladislav Hek se narodil 11. dubna 1769 v Dobrušce a zemřel 4. září 1847 v Kyšperku. Byl českým spisovatelem, skladatelem a patriotem působícím v raných fázích českého národního obrození. Byl hlavní inspirací fiktivního románu F. L. Věk (1906) od Aloise Jiráska.

Hek byl synem obchodníka (holandského původu) z Dobrušky. Absolvoval základní vzdělání v Dobrušce a v Praze (od roku 1779). Od roku 1782 studoval v Praze Piaristické gymnázium (piarista=člen řádu kleriků; jeho úkolem byla výchova mládeže). V Praze se Hek setkal s českými vlastenci soustředěnými na vydavatelství Václava Matěje Krameriuse Česká expedice. Ve druhé polovině 80. let 20. století se vrátil do Dobrušky, aby převzal obchod s otcem. Hek také sloužil jako místní agent pro Krameriuse. Zapůjčil si knihy z jeho velké osobní knihovny a pokusil se zorganizovat místní české divadlo, které bylo úřady zakázáno. V roce 1806 nastal požár, který zcela zlikvidoval jeho obchod. Od roku 1806 spolupracoval s knězem Josefem Liboslem Zieglerem (1782-1846). V roce 1821 zemřela jeho žena a on odešel do důchodu.

Většina Hekových děl byla publikována po roce 1806; 20. léta 20. století byla jeho nejaktivnější období. V roce 1820 publikoval knihu epigramů Velký pátek. Práce byla zakázána a dnes jsou známy pouze dvě originální kopie. Hek byl za to odsouzen na tři týdny do vězení.

Jeho nejznámější hudební díla byly složeny v letech 1830-40. Hek napsal vlastní autobiografii v němčině.