Někteří lidé mají takový strach z toho vypadat jinak než ostatní, že se přizpůsobí, že polknou, co jim je předepsáno. Já ne. Raději umřu za to, jaký jsem.
Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.