Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinak ji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.
Veliké duše jsou jako vysokohorské vrcholy. Pere do nich vítr, halí je mračna, ale člověku se na nich dýchá lépe a mocněji než kde jinde. Jejich ovzduší má v sobě čistotu, která smývá ze srdce nános špíny, a když se mračna rozptýlí, obsáhneš odtud pohledem celé lidské pokolení.
Přítel odpustí omyl, odpustí neuvážené vzkypění vášně, ale musí být neúprosný proti uváženému čachrování s vlastní duší, s vlastním charakterem a myšlením.