masaryk

Co projíš a promiluješ, to ti nikdo nevezme.

O hranice se nejedná o hranice se střílí.

Válka není jediným, jistě nejhorším zlem. Život nečestný, život otrocký jest horší.

Člověk je zatraceně zamotaná a divná mašina. A každý jiná.

Já vždycky chtěl, aby každý byl sám sobě pánem. To platí politicky, sociálně i mravně. Být si pánem: to zahrnuje svobodu i kázeň.

Všecko poznávání hmoty je jen rozvíjení naší duševní činnosti; duše a hmota nestojí proti sobě.

Duše, tělo i hmota, celá skutečnost, jsou nám dány k poznání a pěstění; duši i své hmotné okolí máme vést k větší dokonalosti.

Právě proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem.

Lhostejnost je horší než nevědomost.

Každý vzdělaný našinec se potřebuje naučit aspoň dvěma cizím jazykům – co to stojí času a práce, ale jaký to je také zisk nejen pro vzdělání, ale i pro praktický styk s národy.

Duše, tělo i hmota, celá skutečnost, jsou nám dány k poznání a pěstění; duši i své hmotné okolí máme vést k větší dokonalosti.

Právě proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem.

Lhostejnost je horší než nevědomost.

Každý vzdělaný našinec se potřebuje naučit aspoň dvěma cizím jazykům – co to stojí času a práce, ale jaký to je také zisk nejen pro vzdělání, ale i pro praktický styk s národy.

Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi.

Jak, prosím vás, jak jen mohou lidé o tom mluvit, zda je žena muži rovnocenná! Jako by nebyla otci rovnocenná matka, která dítě zrodila! Miluje-li muž doopravdy, jak by mohl milovat někoho nižšího než je sám!

Největší monument monogamie je láska. Velká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku nemůže pominout ani lety ani smrtí. Já to vidím tak – jediný muž, jediná žena po celý život a zůstat věrný až do smrti.

Žaludek si potřebuje odpočinout jako každý pracující, a toho se mu dostane vyhladověním.

Pijanství je mravní sebevraždou, sebeubíjením; alkoholismus znamená říši smrti.

Budoucnost patří střízlivým, totiž těm, kdož se rozhodli pro vyšší mravní světový názor a důstojnější způsob života. Národ pijanů je národem otroků.

… koneckonců všecko, co nám dává stát, dává nám z kapes našich.

Pokládám za svou povinnost věnovat svou životní práci hospodářskému, mravnímu a duchovnímu povznesení třídy slabých.

Ne násilím, ale mírně, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu – toť odpověď českého génia, toť smysl našich dějin a odkaz velkých předků.

Kdo v politice neřídí se mravností, ten se jí neřídí také v soukromém životě a naopak.

Méně politického stranictví a víc věcnosti, víc respektu k osobním schopnostem, víc zájmu o své vlastní kopyto, to by našemu životu jenom prospělo. Stranickost není politika, jistě ne politika pravá a rozumná.

Politicky myslet znamená myslet rozumně; počítat se skutečnostmi neznamená pohodlně a ledabyle přijímat, co doba a okolí nám podávají, nýbrž skutečnosti rozumně a energicky pozměňovat, kde a kdy toho je potřeba.

Parlament se svými plenárními schůzemi stává se snadno rejdištěm demagogů, jevištěm politických herců.

Demokracie předpokládá obecný smysl pro pořádek.

Demokracie uznává kvalifikaci a autoritu, jenže autorita v demokracii neznamená politickou a stavovskou vyvýšenost a výsady, nýbrž politickou a administrativní způsobilost, odbornou kvalitu.

Pravá demokracie nebude jen politická, nýbrž také hospodářská a sociální.

V demokracii platí argument, ne chytráctví a pěst. Demokracie znamená konec násilností a veškerých nadpráv náboženských a vzdělaneckých, politických, národních, hospodářských a sociálních.

Čím větší je iniciativa občanstva, tím dokonalejší je demokracie.

Vždycky jsem byl pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialism a zřídka pro marxism.

Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa. Humanita, to není filantropie; filantropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem.

Nekouřím, protože bych se ukouřil, nepiju, protože bych se upil.

Lidskost není v tom, že horujeme o celém lidstvu, nýbrž v tom, že vždy jednáme lidsky.

Co se týče požadavku mravnosti, jsem proti morálkaření; žádám si mravnost ve všem jednání člověka. Přeji si, aby mravnost nebyla něco, co patří do kostela a pouze v neděli; i v obyčejném životě, v politickém jednání, vždy musíme býti aspoň slušnými lidmi.

Chceme-li zvýšit mravnost, postarejme se, aby lidé krásně, čistě a zdravě bydleli, aby se matky plněji mohly věnovat dětem, aby si lidé poctivou prací mohli vydobýt živobytí a domova.

Dle toho, jak tráví člověk svůj volný čas, jaké zábavy vyhledává, lze nejlépe poznati, co vlastně v kom vězí.

Čím více rozšiřujeme a prohlubujeme vědeckým poznáním svůj obraz světa a života, tím lépe poznáváme nebo můžeme poznat Boha stvořitele a hybatele.

Já bych svůj poměr k Bohu označil latinským slovem „reverentia“ – úcta, plná důvěry, vděčnosti a nadějnosti.

Odmítám náboženskou mystiku; splynout s Bohem tím, že se potlačí rozum a život tělesný, soustředit se tak, že se upadne do vytržení a opojení, a v takové stavu obcovat s božstvím – to všecko je stav více méně patologický. Náboženství není věc nervů a záchvatů, nýbrž uvědomění smyslu života, uvědomění člověka normálního, tělem i duchem zdravého.