Shakespeare

Jen kdo je slabý, drží se zdi.

Kdyby byl zjeven původ žalosti, přišla by pomoc rychle k znalosti.

Ach! smutné hodiny zdají se dlouhé.

Láska, na oko tak líbezná, je ve zkoušce tak přísně ukrutná!

Láska může s okem zastřeným najíti slepě stezku k cílům svým! (Romeo)

Ty lásko svárlivá! laskavé záští! ó vše z ničehož prvorozené! lehkosti těžká! přísná marnosti!

Krása, v samotě-li opadá, o krásu vše potomstvo okrádá.

Plamen plamenem se zhasí, žalosti nová ouzkost ulevuje; máš závrať? toč se nazpět, to tě spasí; zlý smutek zármutkem se utišuje: hleď ať se oko znova otráví, tím stará nákaza se orpraví.

Je láska útlá věc? hrubá je, drsná, a zuřivá; a píchá jako trn.

Každý sen je lež.

Kdo rány necítil, rouhá se jízvám.

K posvátné luně, slečno, přisahám, jež koruny těch stromů stříbrem kropí,

Každý sen je lež.

Kdo rány necítil, rouhá se jízvám.

K posvátné luně, slečno, přisahám, jež koruny těch stromů stříbrem kropí,

Mír klidný v srdci tvém se uhosti tak sladce jako v mém!

Mládí miluje bez srdce, jen co oko spatřuje.

Jen pomalu: rád padá kdo uhání.

Na psaní může odpovědít každý, kdokoliv psát umí.

Za minutu víc řeči nadělá, než co by za měsíc zastat mohl.

Samota by vám ještě nesloužila, dokud vás církev svatá nespojila.

Ten vraždí sám, kdo vrahům milost dává.

Milencům svítí k lásky obřadům jich vlastní krása; je-li láska slepá, hodí se dobře k noci.

Svět nezná víry, cti, ani pravdy; falešní jsou všichni, ničemní, křivo přísežní pokrytci.

Žalost jeví velkou lásku; však velká žalost vždy jen malý rozum.

Ve jménu světla světlo světlem vraždit a navždy bloudit dlouhou tmou.

Svět nezná pověsti tak truchlivé, nad onu Romea a Julie.

Svět nezná víry, cti, ani pravdy; falešní jsou všichni, ničemní, křivo přísežní pokrytci.

Žalost jeví velkou lásku; však velká žalost vždy jen malý rozum.

Ach! jaká blaženost je v lásce samé, když lásky stín již tolik slastí skrývá?

Svět nezná pověsti tak truchlivé, nad onu Romea a Julie.

Žebráctvím láska jest, dá-li se sčísti.

Celý svět jeviště a všichni lidé jenom herci.

Okradený, který se usmívá, okrádá zloděje.

Nic nemůže vzejít z ničeho.

Naslouchej mnohým, hovoř k nemnohým.

Očekávání je základem veškerého zármutku.

Hlupák si o sobě myslí, že je moudrý, ale moudrý člověk o sobě ví, že je hloupý.

Víme, co jsme, ale nevíme, čím bychom mohli být.

Být či nebýt, toť otázka.

Náš osud je nakonec v rukou božích, ať se jej pokoušíme sebe víc přitesat.

Člověk, pyšný člověk, zahalený do trochy autority, hraje před nebesy takové kousky, až to rozplakává anděly.