Jára Cimrman

A já bych si s dovolením také vzal.

Takový trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží.

A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci... Všude vlezou a děsně rychle se množej.

Zda ve dne, či v noci na něj jíti, rozumněj, abychom se neocitli v ř... síti!

Vzrušením se mi dme prs. Ten!

Mám plný sáček! Tak se vzájemne posolte!

Blboune blbá, hluchá, nadřízená…

Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta.

Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá.

Inu, já vyrůstal, jak vidíte, blíže matčinu srdci, kdežto bratr Drsoň se usadil u zažívacího traktu.

Pane Pulec, já jsem znal nějakýho doktora Žábu, nejste vy jeho syn?

Na to je náš ředitel pes. Jak někdo rok chybí, už hledá náhradu.

Teď už ale opravdu žerty stranou tohleto, už mě to na mou duši žádná legrace...

Pokud jde o psychologické hledisko... zahrát ženu je primitivní záležitost.

Jaký je rozdíl mezi nepřesností a omylem? Nezlobte se, milý Einsteine, ale toto zase já považuji za pouhou hru se slovy, na níž, jak je Vám jistě známo, vybudoval hrabě Karel Marx celou svou teorii poznání.

Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením také vzal. Já bych si s dovolením také vzala.

Václave, jak dlouho ještě budeme driftovat?

Život je nejlepší školou života.

Co se týče kabinetních pomůcek a modelů, jde mi vždy o to, aby si i ti nejnevšímavější žáci pomůcky všimli. Proto například při výkladu o veverce používám zásadně vycpaniny klokanice, ovšem se zašitou kapsou. Veškeré červy demonstruji na hadech. Mikroskop nepotřebuji.

Historická bitva, často napáchá větší škody v učebnici, než na válečném poli.

K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to: neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit

Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.

Jsem přenošené dítě, milostpaní. Když jsem se narodil, bylo mi dvanáct let.

Počkejte, počkejte, to já bych doved taky takhle dědit.

V Českých Budějovicích by chtěl žít každý? Co je to za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?

Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. To proto, že já to organizuju.

"Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší!?" křičel Johann Strauss a mlátil o stůl občanským průkazem.

Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…

Tady seděl, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl.

Bárta: Letošní léto se opravdu vydařilo. Obilí zlátne... Vypich: Až na ten sníh, koně měly se saněmi co dělat. Bárta: Ba ba, bude se těžko sklízet. V těch závějích...

Tak pozor, neříkat mi nic, co do tý hry nepatří. Já mám děsnýho pamatováka, já už to pak z tý hlavy nedostanu.

Piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu.

S výjimkou tasemnice nemám vyživovacích povinností.

Hoďte přes něj deku, nebo ho zabiju!

Jsem ti chtěl říct, bratře otče... ty nejsi briefingový typ...

Autor tak vlastně zastává názor, který zároveň vyvrací. To samozřejmě ještě tenkrát vzbudilo rozpaky, nemyslete si.

Debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe.

Učí se dobře, to nemohu říct...

Do gondoly své vzducholodi nebere však nostalgickou Olgu, jak byste možná čekali, nýbrž nostalgickou Helenu..

Ale on dupal a dupal stále dál. Pořád. Neřád.

Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…

Ostrouhal jsi, Vavrochu. Řekni Rumburk, srabe!