Citáty René Descartes

Četba dobrých knih je jako rozmluva s nejnadanějšími lidmi minulých století, kteří byli jejich autory; a dokonce jako rozmluva vybraná, v níž nám odkrývají toliko nejlepší ze svých myšlenek.

Když pečlivě zvažují, nenajdu jediný spolehlivý rys, který jednoznačně odděluje bdělost od snu. Jak si člověk může být jist, že celý jeho život není sen?

Jen ti, kdo kráčejí pomalu, ale vždy po správné cestě, dojdou mnohem dál než ti, kdo běží a dostanou se na scestí.

Iluzí nemůže být mé přesvědčení, že jsem, neb čí by to pak byla iluze?

Je to spíše zvyk a příklad, co nás přesvědčuje, než nějaké jisté poznání.

Tělo je ze své přirozenosti vždy dělitelné, zatímco mysl je naprosto nedělitelná.

Jsem substance, jejíž všechna podstata čili přirozenost je toliko myšlení, a jež ke své existenci nepotřebuje žádné místo ani nezávisí na žádné hmotné věci.

Odkud víme, že myšlenky, při­cházející ve spánku, jsou klamnější než ty druhé, uvážíme-li, že často jsou stejně živé a výrazné?

Rozum nám nikterak nediktuje, že to, co vidíme nebo si představujeme, je pravdivé.

Věnujeme-li příliš mnoho času cestování, stáváme se konečně cizinci ve vlastní zemi.

Je možno, že se mýlím, a že to, co pokládám za zlato a dia­manty, je jen trochu mědi a skla.

Představování je nazíráním tvaru, a tedy vyžaduje představu tělesné věci.

Duše zvířat je stejné podstaty jako duše naše.

Mysl je jistější než tělesno.

Přirozenost duchovní je rozdílná od tělesné.

Ačkoli logika obsa­huje vskutku mnoho pravidel velmi pravdivých a velmi dobrých, je mezi nimi přimíšeno tolik jiných buď škodlivých, nebo zbytečných.

Vědět je dokonalejší než pochy­bovat.

Týž člověk, s týmž rozumem, byv vychován od svého dětství mezi Francouzi nebo Němci, stává se jiným, než kdyby byl vždy žil mezi Číňany nebo Kanibaly.

Boží díla bychom neměli posuzovat jednotlivě, ale jako celek.

Nedůvěřuji téměř nikdy prvním myšlenkám, jež mne napadnou.