Citáty Simone Weilová

Představivost a fikce tvoří více než tři čtvrtiny našeho skutečného života.

Umění je pokus přenést do konečného množství látky, ztvárněné člověkem, nekonečnou krásu celého Vesmíru.

Získat nějakou vědomost nás přibližuje pravdě jen pokud je to poznání něčeho, co milujeme, jinak ne.

Jako se člověk učí číst, jako se učí řemeslu, učí se také ve všem cítit především a skoro jen to, jak Vesmír poslouchá Boha. To je skutečné učení a jako každé učení vyžaduje úsilí a čas.

Jedna z nejvzácnějších radostí pozemské lásky, sloužit milovanému, aniž by o tom věděl, je v případě Boží lásky možná jen skrze ateismus.

Duch nemusí věřit v existenci ničeho – Upanišady, taoisté i Platón užívají skeptický filosofický postoj jako očistný. Proto je jediným orgánem doteku s existencí její přijetí, láska. Proto je krása totožná se skutečností, proto je radost totožná s pocitem skutečnosti.

Bůh dává tomuto vesmíru existenci a přestává mu poroučet. Nechává místo sebe vládnout jednak mechanickou nutnost, jež patří k látce, včetně psychické látky duší, jednak podstatnou svobodu myslících bytostí.

Každé náboženství je jediné pravé, to znamená, že mu musíme věnovat takovou pozornost, jako kdyby žádné jiné nebylo. Každý pokus o syntézu znamená nedostatek pozornosti.

Konformita je napodobování milosti.

Podíly dobra a zla v jakékoliv společnosti závisí částečně na podílu souhlasu a rozdělení moci mezi těmi, kteří souhlasí a ty, kteří odmítají.

Prestiž, což je iluze, je podstata síly.

Verše zůstanou hluché nestvořili pro čtenáře nový čas.

Pokora je pozorná trpělivost.

Fantazie a fikce tvoří více než tři čtvrtiny našeho skutečného života.

Zlo je kořen tajemtsví, bolest je kořen znalostí.

Můžu, tedy jsem.

Lidská duše potřebuje svolení poslušnosti a svobody.

Je-li mysl v zajetí a není si vědoma, že je ve vězení; žije v omylu.

Muži nejbystřejších inteligencí se můžou narodit, žít a zemřít v omylu a lži.

Čekání je znakem nižší důležitosti.