Citáty Simone Weilová

Realita je jedinečný zdroj všeho dobrého co může existovat v tomto světě.

Imaginární zlo je romantické a rozmanité; skutečné zlo je sklíčené, monotónní, neplodné a nudné. Imaginární dobro je nudné.

Láska není útěcha, ale světlo.

Kříž je dokonalým nástrojem.

Pozornost je nejvzácnější a nejčistší forma štědrosti.

Zájem o symboly zcela zmizel z naší vědy.

Umění je symbolem dvou lidských úsilí: stavění a ničení.

Pozornost znamená, že potlačíme své myšlení, dáme je prázdné k dispozici, aby do něho mohl pronikat předmět.

Řecké slovo, jež překládáme jako duch, ve starověku znamenalo ohnivý dech, to, co věda dnes označuje jako energii. To, co překládáme jako „duch pravdy“, znamená energii pravdy, pravdu jako působící sílu.

Tajemství víry degradujeme, když je činíme předmětem přitakání nebo popření, neboť mají být předmětem nazírání.

Bolest je protikladem radosti, ale radost není protikladem bolesti.

Právo, jež nikdo neuznává, mnoho neznamená.

Nábožeství jako zdroj útěchy je překážkou opravdové víry a v tomto smyslu je ateismus očištění.

Člověk je stvořen přirozenými a společenskými silami a může být jimi „odtvořen“.

Potřeby člověka jsou posvátné.

Realita tohoto světa je nutností.

Pokora v čekání nás připodobňuje k Bohu.

To co člověk opravdu potřebuje je ticho a teplo; to co mu je poskytnuto je ledové peklo.

Strach z násilí nebo hladu je nemoc duše.

Jedinou známkou Boží v nás je, že máme pocit, že nejsme Bohem.