Za nějakou dobu se zármutek stává spíše vzpomínkou než nutností, a smích, který zavítá na rty, už není odhá– něn, i když by mohl být považován za svatokrádež.
Pro člověka není snad nic bolestnějšího, než upadne-li jeho mysl po prudkém vznětu citů, vyvolaném překotným vývojem událostí, do mrtvého nečinného klidu.