Předmětem historie je život národů a lidstva. Ale popsat život nejen lidstva, nýbrž třeba i jen jediného národa věrně jej vystihnout a obsáhnout slovy je nemožné.
Je-li cílem historie popsat pohyb lidstva a národů, pak první otázka, která nezodpověděna ponechává všechno ostatní nejasným, zní takto: jaká síla hýbe národy?
Není pochyby, že existuje souvislost mezi vším, co žije v jedné a téže době, a proto je možné najít i jistou souvislost mezi rozumovou činností lidí a jejich historickým pohybem, právě tak jako je možné najít tuto souvislost i mezi vývojem lidstva a obchodem, řemesly, sadařstvím a čímkoli chcete.
Ponecháme-li stranou, že bez pojmu moci se nemůže obejít ani jediný popis hromadné činnosti lidí, dokazují nám existenci moci jak dějiny, tak i pozorování současných událostí.
Žádný rozkaz se nikdy nevyskytne sám od sebe a nikdy neobsáhne větší množství událostí; každý rozkaz vyplývá z jiného rozkazu a nikdy se nevztahuje k většímu množství událostí, nýbrž vždy jen k jednomu okamžiku události.
Vojenská organizace může být naprosto přesně znázorněna kuželem, jehož základnu o největším průměru tvoří řadoví vojáci, průřezy rovnoběžné se základnou vyšší vojenské hodnosti a tak dále až do vrcholu kužele, jehož nejvyšší bod bude tvořit vojevůdce.
Když člověk pracuje sám, nosí v sobě vždy jistou řadu představ, které, jak se mu zdá, řídily jeho minulou činnost, ospravedlňují jeho nynější činnost a usměrňují jeho přemýšlení o tom, co podnikne v budoucnu.
Dá se vůbec za současných složitých forem státního a společenského života vymyslet nějaká událost, která by nebyla předepsána, určena nebo nařízena panovníky, ministry, sněmovnami nebo novinami?
Moc je takový poměr jisté osoby k jiným osobám, při němž se tato osoba tím méně účastní činnosti, čím více pronáší mínění, plánů a důvodů pro probíhající společnou činnost.
Pohyb národů nemá původ v moci ani v rozumové činnosti, ba ani ne ve spojení obou dvou, jak se domnívali historikové, nýbrž v činnosti všech lidí zúčastněných na události a sdružujících se vždy tak, že ti, kdo mají na události největší přímou účast, mají nejmenší odpovědnost; a naopak.
V duševním ohledu jeví se nám příčinou události moc; v ohledu fyzickém zdají se nám příčinou ti, kdo se jí podřizují. Avšak jelikož je duševní činnost nemyslitelná bez činnosti fyzické, není příčinou ta ani ona, nýbrž spojení obou.