Citáty Mistr Jan Hus

Když ďáblovi nestačí vlastních sil ke svedení člověka, pošle ženy, které vedou k smilství.

Nade vším vítězí pravda.

Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti.

Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života.

Pro trest smrti nemá se hřešiti.

Nemohu-li já pravdy osvoboditi ve všem, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy.

Vítězí, kdo jest usmrcován.

Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jenž jest odloučení věčné od milosti Boží...
(1412)

Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.

Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není.

Pravda je jen to, co jest dobrem všech.

Byl jsem žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.

Když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych byl brzo knězem, měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.

Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.

Boje se ublížiti svědomí svému, býti lhářem před Bohem a dáti pohoršení posluchačům a učedníkům svým, nemohu učení a spisů svých odpřísáhnouti ani odvolati!

Přítel Páleč, přítelkyně pravda: ale přednost je třeba dát pravdě.

Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme neomylným rozumem. Je lépe za tuto trojí pravdu vytrpět smrt než získat obročí pochlebováním.
(1411)

Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme.
(1410)

Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných ..., tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.

Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat mír s bližním, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka se sebou samým.