Světlo, které nám zcela oslňuje zrak, je pro nás tmou. Jenom ten den vysvitne, pro nějž jsme probuzeni. Ještě další den se chystá vzejít. Slunce není víc než jitřenkou.
Mnoho mužů slouží státu ne jako lidé, ale jako stroje. Oni tvoří armádu, zálohy…ve většině případů nevládnou vlastním úsudkem, nebo morálním smyslem, jsou jako stromy a půda a kameny….Takoví lidé si nezaslouží více respektu než slamění strašáci. Mají stejnou cenu jako poslušní psi nebo koně. A přece jsou právě tito lidé považováni za dobré občany.
Na jediného mravného člověka připadne devět set devadesát devět patronů mravnosti, je ale lepší mít co do činění se skutečným vlastníkem mravnosti než s jejím dočasným strážcem.
Jenom ten největší nezájem může zabezpečit přetrvávání nejvážnějších a nejčastějších chyb. Ti, kteří nesouhlasí s povahou a politikou naší vlády a přece jí propůjčují svoji loajalitu a podporu, jsou bezpochyby jejími nejuvědomělejšími podpůrci, a proto nejvážnější překážkou reforem.
Já nejsem zodpovědný za úspěšné fungování mašinérie společnosti. Chápu, že když vedle sebe vzklíčí žalud a kaštan, oba se snaží získat pro sebe co nejvíce místa, a oba se při tom řídí svými vlastními zákony a rostou a kvetou, jak nejlépe dovedou, až třeba jeden z nich zastíní a zahubí toho druhého. Když rostlina nemůže žít podle své povahy, zahyne. O člověku to platí taktéž.
Svobodný a osvícený stát může existovat jen tam, kde jedinec je uznáván jako vyšší a nezávislá síla, ze které pak pochází síla a autorita státu a dle toho je s jedincem také tak nakládáno.