Citáty Hans-Georg Gadamer

V řeči se znázorňuje sám svět.

Kdo chce rozumět, musí se tedy tázavě vracet za řečené. Musí mu rozumět jako odpovědi na otázku, na niž odpovídá.

Řečový charakter nemá jen společná věc, o níž se rozhovor vede, ale i samotný výkon rozumění.

Řečově složený svět je sám od sebe otevřený pro každé možné nahlédnutí.

Rekonstrukce otázky, na jejímž základě rozumíme smyslu textu jako odpovědi, spíše přechází do našeho vlastního tázání. Neboť textu musíme rozumět jako odpovědi na nějaké skutečné tázání.

Řeč je střed, v němž se sjednocují Já a svět, či lépe: znázorňují se ve své původní sounáležitosti.

Lidé nezkušení v četbě mnohdy nepojmou ani stín podezření, že by se text mohl mýlit, neboť vše psané berou jako dokument, který stvrzuje sám sebe.

Bylo snadné udělat dobrou báseň, a právě proto tak obtížné stát se básníkem.

Bytím, jemuž může být porozuměno, je řeč.

Nic není tak hrůzné, tak děsivé, ba tak strašné jako darebák nadaný geniálními schopnostmi.

Svobodný umělec netvoří na objednávku. Vyniká, jak se zdá, právě naprostou nezávislostí své tvorby, a proto také získává z pohledu společnosti charakteristické rysy outsidera, jehož způsob života nelze posuzovat měřítky veřejných mravů.

Vlastní záhada řeči spočívá v tom, že právě vystoupení z řeči ve skutečnosti nikdy zcela nemůže uskutečnit. Neboť každé myšlení o řeči je totiž řečí už zase vždy dostiženo.

Žádný nemůže nahradit originál. Překlad je do plochy promítnutá výpověď originálu, do níž se mnohé, co v originálo zaznívalo v pozadí a mezi řádky, nepodařilo převést.

K podstatě řeči náleží její přímo propastná nevědomost o sobě samé.