Vždycky jsem byl radši tím, kdo zůstává vzadu. Nevyprodám sál, lidi mě neznají. Všechny mé písně proslavili jiní hudebníci. A o to mi šlo. Takhle se mi to líbí.
Děláme-li hudbu, nesmíme malovat, básnit, popisovat. Ale to, co zhudebňujeme, je přece jen celý člověk (tedy cítící, myslící, dýchající, trpící člověk). Nelze také nic namítat proti „programu“ (i když to není právě to nejvyšší) – ale musí být projevem hudebníka, a ne literáta a filosofa, malíře (ti všichni jsou v hudebníkovi zahrnuti).
Kvůli muzice je jediné místo, kam má smysl se přestěhovat, a to USA, ale nejradši mám jižní Francii. Tam bych mohl žít okamžitě a myslím, že by se mi moc nestýskalo.
Luciana Pavarottiho při odzpívání jednoho z představení přenášených národní televizí - jenom jednoho - sleduje větší počet diváků, než dosáhl Caruso za celou svou kariéru.