Peršané soudí i takové provinění, kvůli němuž se sice lidé nejvíce nenávidí, ale nejméně soudí, totiž nevděk, a přísně trestají i toho, o kom zjistí, že mohl projevit vděčnost a neučinil to.
Milostný styk těší daleko víc, je-li spojen s oddanou láskou. Ne v požitcích, které jsou kdykoliv po ruce, ale v požitcích, v něž se teprve doufá, spočívá hlavní půvab milostné touhy.
Bohové vytvořili po zralé úvaze dvojici, které se říká muž a žena tak, aby oba měli ze společného života co největší prospěch. Oba dva musí dávat a přijímat, proto poskytli oběma stejnou měrou paměť i pozornost, stejnou měrou také učinili oba schopné sebeovládání. Protože nemají oba přirozené vlohy k týmž věcem, potřebují tím spíš jeden druhého a jejich spojení se ukazuje ještě užitečnější: na co nestačí jeden, to dokáže druhý.
Peršané posílají chlapce do školy, aby se tam učil spravedlnosti - říkají, že to je cílem jejich vzdělávání, jako se u nás říká, že cílem je, aby se chlapci naučili číst a psát.
Aby se vládce rozzlobil na všechny své poddané najednou, to považuji za velkou chybu. Kdo nahání strach mnoha lidem, nutně si dělá z mnoha lidí nepřátele, a kdo se zlobí na všechny, dohání všechny k jednomyslnosti.
Znám mnoho jednotlivců, kteří mají hodně velký majetek, a přesto se pokládají za tak chudé, že se nevyhýbají žádné námaze a žádnému nebezpečí, jen aby si dopomohli k ještě většímu bohatství... Takové lidi hluboce lituji, protože jsou stiženi velmi zlou nemocí.