Citáty Vladimír Nabokov

LOLITA, SVĚTLO mého života, žár mých slabin.

Nemůžete prodělat, vsadíte-li se, že vrah bude mít svérázný prozaický styl.

Existují dva druhy vizuální paměti: jeden, když si člověk s očima dokořán umně vyvolá obraz v laboratoři svého mozku; a ten druhý, když si okamžitě, s očima zavřenýma, vybavíme na vnitřní tmavé straně víček objektivní, absolutně optickou reprodukci milované tváře, malý přelud v přirozených barvách.

Ve výseči mezi devíti a čtrnácti lety se setkáváme s dívkami, jež jistým očarovaným poutníkům, dvakrát i mnohokrát starším než ony, odhalují svou pravou podstatu, která není lidská, nýbrž nymfická (to jest démonická), a já navrhuji, abychom tato vyvolená stvoření pojmenovali „nymfičky".

Vergilius, který sice opěvoval nymfičky, ale nejspíš dával přednost chlapeckému podbřišku.

Výjimečná mužnost často odráží na vnějších rysech člověka cosi zasmušilého a zaníceného, vztahujícího se k tomu, co musí skrývat.

Do plyše manželského pohodlí se pustili moli.

Šťastná ruka šplhala po její sluncem zalité noze tak daleko, jak stín slušnosti dovoloval.

Společenské rubriky by měly obsahovat záblesky omylů.

Nikdo nedokáže spáchat dokonalou vraždu, nikdo kromě náhody.

Dneska, chce-li člověk někoho zabít, aby byl pomalu vědcem.

Básníci nezabíjejí.

Čas předbíhá naše představy.

Park byl temný jako hříchy, které skrýval.

Spánek je růže, jak říkají Peršané.

Není nic hlučnějšího nad americký hotel.

Tajemství a vinu musíme sdílet.

Slova nepodložená zkušeností ztrácejí význam.

Přelud a skutečnost splývají v lásce.

Jsou určité věci, kterých by se člověk vzdávat nikdy neměl.