Citáty Matthew Henry

Po každé bouři přichází ticho.

Jako by lidé už tak neumírali dost rychle, jsou velmi vynalézaví v tom, nacházet nové způsoby, jak zničit jeden druhého.

Okrasa svatosti je to, čeho se hrob, který pozře všechnu ostatní krásu, nemůže ani dotknout, nebo jí nijak uškodit.

Mělo by být záležitostí každého dne připravit se na náš poslední den.

Zbožní umírají, a jejich smrt je jim vysvobozením; bezbožní hynou, a jejich smrt je jim zkázou.

Nic nedává ateismu a nevíře převahu tak, jako tělesnost těch, kdo činí z náboženství služebníka svých smyslových choutek a světských zájmů.

Satan učí lidi nejprve pochybovat, a pak popírat; prvé je činí skeptiky, a tak z nich pozvolna udělá ateisty.

V základu každého hříchu je něco z praktického ateismu.

Nikdo neřekne „není Boha,“ dokud není tak zatvrzen v hříchu, že se stane jeho zájmem, aby nebyl žádný Bůh, který by ho volal k zodpovědnosti.

Když chtěl [apoštol] Petr dokázat, že není učedníkem Kristovým, proklínal se a zapřísahal.

Pýcha činí boha ze sebe, chamtivost činí boha z peněz, smyslovost činí boha z břicha; cokoliv je ceněno či milováno, obáváno či je mu posluhováno a na to spoléháno více než na Boha, z toho (ať už je to cokoliv), vlastně činíme boha.

Měli bychom se mít na pozoru před pýchou, neboť je to hřích, který z andělů učinil ďábly.

Byla to největší pocta, kterou Bůh učinil člověku, že jej učinil k obrazu Božímu; ale je to největší potupa, kterou člověk učinil Bohu, že učinil Boha k obrazu člověka.

Ti, kdo rozmnožují bohy, rozmnožují si hoře; nebo komukoliv přijde jeden Bůh příliš málo, shledá, že dva jsou příliš mnoho, a přece ani stovky ne dost.

Nebude-li nám vládnot Bůh a jeho milost, zmocní se nás hřích a Satan.

Skrze obecenství s hříchem, který je ohavný, činíme sami sebe ohavnými.

Nikdo není tak hluchý jako ti, kdo nechtějí slyšet.

Taková je zkaženost přirozenosti, že špatní mnohem pravděpodobněji zkazí dobré než dobří napraví špatné.

Člověk není svůj vlastní učinitel, a tedy nemá být svým vlastním pánem; ale Původce jeho bytí musí být ředitelem jeho chození a jejich středem.

Žena byla učiněna z žebra z boku Adamova; ne z jeho hlavy, aby nad ním vládla, ne z jeho nohou, aby po ní šlapal, ale z jeho boku, aby s ním byla rovna, zpoza jeho paže, aby jím byla chráněna, a z místa blízko jeho srdci, aby jím byla milována.