Kdykoli tě roztrpčí něčí nestoudnost, ihned se ptej sebe sama: „Cožpak je možné, aby nebyli ve světě nestoudní?“ Není to možné! Nežádej tedy nemožnosti; neboť také tento člověk je jeden z oněch nestoudných, kteří ve světě být musí.
Vzpomeň si, jak dlouho jsi otálel s těmito úvahami a kolikrát jsi dostal od bohů lhůtu, a neužil jsi jí! Musíš si už konečně uvědomit, jakého světového celku jsi částí a jakého světovládce jsi výronem; a že máš vymezenou lhůtu! Jestli ji neužiješ k vyjasnění své duše, pomine, jako i ty pomineš, a už se nevrátí.
Po své vůli můžeš prožít život v plné duševní pohodě, i kdyby ti všichni spílali a i kdyby divoká zvěř sápala bědné údy tvé tělesné schránky. Neboť co překáží při tom všem tvé duši zachovat klid, správně posuzovat okolnosti a pohotově užívat nabízejících se příležitostí?
Jestliže se probouzíš po ránu mrzutě, uvědom si: Procitám ke svému lidskému dílu. Mám být tedy dále rozmrzelý, jestliže se ubírám k práci, ke které jsem zrozen a pro kterou jsem byl do vesmíru uveden? Či snad jsem určen k tomu, abych si hověl na teplém loži?
Jestliže mne někdo přesvědčí, že se mýlím nebo špatně jednám, tak rád změním svůj názor nebo chování, neboť jsem na cestě hledání pravdy. Škodu nadělá ten, kdo setrvává ve své hlouposti.