Každý generál i každý voják si uvědomoval svou nicotnost, to, že je jen zrnkem písku v tom lidském moři, ale zároveň pociťoval i svou sílu z vědomí, že je součástí toho ohromného celku.
Ano, všechno je marnost, všechno je klam kromě toho nekonečného nebe. Nic, nic není kromě něj. Ale ani ono není, nic není, jen ticho, klid. A chvála bohu za to…!
Přemýšlel o pomíjivosti a marnosti slávy, o marnosti života, jehož významu nikdo nemůže porozumět, a o ještě větší marnosti smrti, jejíž smysl nemůže pochopit ani vysvětlit nikdo z žijících.