Období iluzí není v mládí, jak se nám dospělí snažili dokazovat, ale později, někdy kolem pětadvaceti, v době falešné dospělosti nebo jak to chcete nazvat, kdy se poprvé pořádně do něčeho zamotáte a ztratíte hlavu.
Tvářnost věku, národa, společenské třídy by jen stěží mohla být osvětlena něčím tak zdánlivě nesourodým s běžnými myšlenkovými proudy, jako je hudební myšlení toho kterého věku.
Chci ovlivnit lidi, aby udělali to, co myslím, že je třeba, aby udělali. K tomu je nemůžu dostat dřív, dokud mě předtím určitou dobu nenudili, chápete? Jenže právě když mají ohromnou radost z toho, jak mě svými řečmi zblbli, otočím se a donutím je udělat, co jsem na ně ušil.