Svobodomyslnost a radost ze života jsem ukazoval odmala, možná proto, že jsem byl válečné dítě, a možná také proto, že mi je rodiče ukázali a dovolili, abych si je užíval. A možná jsem se pro takový způsob života rozhodl.
Přiznávám, že jsem opravdu nikdy nebyl nadaný pro tragédii. Bylo pro mne těžké rozplakat se ve filmu. Život se mi zdál snadný a zářivý i přes všechna dramata a kruté ztráty, po nichž se člověku zdá, že mu byl kus těla amputován.
Komediant má velké privilegium: právo zachovat si mládí. Zůstat dítětem, vytvářet zdání, měnit skutečnost v jásavou fikci, libovat si v přítomném okamžiku či náhlém zjevení.