Citáty Jacques Prevért

I když tě štěstí zapomene, ty ho nikdy úplně nezapomeň.

Děti mají všechno,až na to, co jim odejmeme.

Kdyby mluviti bylo stříbro a mlčeti zlato, pak výkřik srdce by byl pestrobarevným diamantem.

Pokusme se být šťastni, už jen pro příklad ostatním.

Až všichni všechny povraždí, počítače budou vyprávět o lidech, tak jako lidé vyprávěli o bozích.

Byl jsem nešťasten jen tehdy, když ti, které jsem měl rád, nebyli tak šťastni jako já.

Dogmata okrádají člověka o život. K čemu by mu byl život, kdyby uvěřil, že bude-li dělat to a to, přijde do nebe, spáchá-li hřích, přijde do pekla... Mohlo by mu být jedno, kdy a jak zemře.

Hloupost je nejzvláštnější za všech nemocí. Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj.

Humor je mnohem vážnější věc, než se všeobecně připouští.

Městský idiot si vždy utahuje z venkovského blbečka.

Dobře vychovaná kočička si nehraje s myší, která jí nebyla představena.

Proč je nehezká, když je zamilovaná? To není spravedlivé.

Příteli Slunce, nemyslíš, že je pitomost na dvakrát takový krásný den šéfovi darovat?

Není pět nebo šest divů světa, ale jen jeden: L Á S K A

I železné zdraví nakonec zrezaví.

Když se dnes mluví o lásce, myslí lidé vždycky na totéž — věčný trojúhelník, nevěra.

To nezpívám já, ale květy které jsem spatřil. To se nesměju já, ale víno které jsem vypil. To nepláču já, ale láska kterou jsem ztratil.