Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.
Přátelství a příbuzenství, dokonce i mravnost a lidskost se nezastaví - jak praví řecké přísloví - před oltáři, ale před žokem peněz a ženami: lidé se pak stávají divochy a bestiemi.
Láska ... je to nejtragičtější na světě a v životě, láska je dítětem klamu a matkou zklamání, láska je útěchou v bezútěšnosti, jediným lékem proti smrti, jsouc její sestrou.