Neustálé hromadění majetku jednou třídou lidí by způsobilo velké příkrosti, zbídačení a ponížení druhé třídy lidí. Kdyby se moci zámožných nějakým způsobem nečelilo, stala by se neomezenou, a chudý, ač má v očích Božích stejnou cenu, by byl svými bohatšími bratry pokládán za méněcenného a podle toho by s ním i jednali. Pocit takového útlaku by vyvolal hnutí v chudší třídě. Zavládl by v ní pocit beznaděje a zoufalství, který by vedl ke zkáze mravů společnosti a otevřel dveře zločinům všeho druhu.
Všichni jsme spolu navzájem spjati jako součásti velkého organismu lidstva a vše, co činíme pro blaho a pozdvižení druhých, vrátí se nám jako požehnání.
Zločinnost vzroste v dalších pokoleních a prokletí hříchu bude doléhat stále více a více na lidstvo, na zvířata a na zemi. Působením hříchu zkrátí se život člověka, sníží se jeho tělesná zdatnost a odolnost, jeho mravní a rozumová síla, až se svět naplní všelikým neštěstím. Ukájením rozkoší a vášní ztratí člověk schopnost vážit si velkých pravd plánu na vykoupení. Kristus však, věren poslání, pro něž opustil nebe, bude dále jednat v zájmu lidstva a vyzývat je, aby v něm hledalo svou záštitu pro svou slabost a své nedostatky.