Citáty Vincenc z Pauly

Boží děti putují po Jeho cestách v dětinské důvěře. Svoji naději vkládají v Něho. Když klopýtnou, On je opět pozvedá – a místo, aby se zastavily a zlořečily kameni, o který zakoply, dá jim milost v lásce pokračovat, když se pro svůj pád pokoří!

Nejprve upři svůj zrak na vlastní ubohost, potom pohlédni k Božímu milosrdenství a zabývej se více Jeho dokonalostí než svou nedokonalostí.

Jedině pokora je schopná přinést pokoj do duše.

Tichost a pokora jsou dvě půvabné sestry, které se k sobě hodí.

Je to nešťastná tvrdohlavost, která uznává za správné jen vlastní mínění a pohrdá radou jiných. Měj v úctě mínění jiných a jednej podle nich, pokud je to možné. Je to znamení úcty cvičení se v pokoře.

Boží dobrota od nás vyžaduje, abychom nikdy, ale nikdy nekonali dobro proto, abychom se tím stali důležitými.

Proveďme sami na sobě tento proces: Každý ať poctivě zkoumá své svědomí, slabosti své přirozenosti, nepořádky svých vášní, své sklony ke zlému, svou nevěrnost a nevděk vůči Bohu, své nesprávné chování vůči bližnímu – a najdete v sobě více zla a důvodů pokořit se, než u ostatních lidí, a pak jasně přizná – jsem veliký hříšník a jeden z těžko snesitelných lidí.

Kéž by naše pokora byla charakteristickou známkou, rozlišujícím znamením mezi křesťany, abychom se touto ctností odlišovali víc než jménem! Když se nás někdo zeptá: Kdo je tam? – ať naše odpověď zní: POKORA!

Nikdo není vytrvalejší a pevnější v dobrém, než tichý a pokorný!

Pokorného člověka má každý rád.

Pokud není možné pozvednout kříže, které je třeba postavit, alespoň je možné je ozdobit květinami.

Co odpovíme Bohu, jestliže bude naší vinou zahubena nějaká ubohá duše? Jestliže se snažíme být horliví, Bůh v nás každý den rozmnoží svou milost a duše, které budou díky nám spaseny, budou svědky naší odměny.

Výborný prostředek neprohřešit se proti srdečné úctě spočívá v tom, že nejsme namyšlení a o druhých smýšlíme jen dobře.

Boží dobrota od nás žádá nikdy a nikde nekonat dobro proto, abychom působili důležitě.

Každá zvláštnost je útočištěm pro pýchu.

Pokud cítíme, že se nás zmocňuje hněv, ihned přestaňme konat, dokonce i mluvit a především se rozhodovat, dokud se neuklidníme.

Bůh nehledí jen zvnějšku na naše díla, ale také na stupeň lásky a čistoty úmyslu, s jakým je děláme.

Jak máš lidem ukázat usměvavou tvář, když je tvoje srdce smutné? To vůbec není pokrytectví. Není podstatné, jestli se tvoje srdce raduje, nebo ne; protože láska spočívá ve vůli.

Nemůžeme zastupovat Boží věc, když máme na mysli jen svoje vlastní zájmy.

Bylo by lépe, kdybychom byli uvrženi na rozžhavený rožeň se svázanýma rukama i nohama, než abychom dělali něco kvůli získání pochvaly od lidí.