Citáty Terezie z Avily

Čím lépe poznáme lidi, tím méně je můžeme milovat. Naopak Boha tím více milujeme, čím více ho známe.

Pokud žije někdo sám, lehko se může považovat za svatého; až ve společenství pocítí, jestli je opravdu pokorný a trpělivý.

Večerní zpytování svědomí dělej velmi pečlivě!

Ještě důležitější, než dát jíst hladovému, je modlit se za ty, kteří žijí ve smrtelném hříchu.

Náš život? Krátký nocleh v nevyhovující hospodě.

Je velkou ctností vážit si těch, kteří jsou moudřejší než my.

Pravdivá pokora se zakládá především na tom, abychom byli vždy ochotni ke všemu, cokoli chce s námi Pán udělat a považovali se vždy za nehodné nazývat se Jeho služebníky.

Bůh stvořil člověka svobodného, aby si svobodně zvolil dokonalost. Od nás chce toto rozhodnutí. Aby mohl udělat všechno sám, čeká jen na naše rozhodnutí. Pán pomáhá těm, kdo se rozhodnou sloužit k Jeho slávě.

Ať každé vážné rozhodování projde nejprve modlitbou.

Naše tělo má tu vadu, že čím víc se mu věnujeme, tím víc se zvětšují jeho nároky.

Pán má rád radostné srdce, duši vždy rozesmátou.

Aby pronásledování a křivdy přinesly duši ovoce a užitek, je dobré pamatovat na to, že jsou v první řadě páchány Bohu a ne mně.

Kdo má Boha, tomu nic nechybí.

Ať na mne křičí třeba celý svět, jen když je můj Bůh trochu víc chválen a poznáván.

Bůh ví, co je pro nás dobré. On ví lépe, co dělá, než my víme, co chceme.

...nezískáte-li ctnosti a necvičíte-li se v nich, zůstanete stále trpaslíky. A kéž se líbí Bohu, abyste jenom rostli, neboť na této cestě, jak víte sami, kdo neroste, zakrňuje. Považuji totiž za nemožné, aby se láska spokojila stále s týmž stavem, máte-li jí aspoň trochu.

Je zvláštní, že nic z toho, co se děje, mě nemůže znepokojit, natolik mám v sobě zakořeněnou jistotu, že všechno dobře dopadne.

Jakmile začneme vkládat svou důvěru v lidské prostředky, mohou nám chybět prostředky Božské.

Vidíte dobře, co se děje? Nuže, všechno je k našemu největšímu dobru!

Jedné nespokojené řeholnice se bojím více, než legie ďáblů.